Výběr látky pro polštář
Dekorativní polštáře se na rozdíl od ložního prádla zpravidla nepere příliš často, proto je při výběru látky důležitější estetická trvanlivost a odolnost vůči mechanickému namáhání než snadnost praní. Tkaniny se hodnotí mimo jiné podle odolnosti vůči odírání — ta se měří metodou Martindale a výsledek se vyjadřuje v cyklech. Pro sedací a dekorativní polštáře je doporučená hodnota minimálně 10 000 cyklů.
Bavlna a bavlněný plátno
Bavlněné plátno je pro šití polštářů nejpřístupnějším materiálem. Snáší se dobře zpracovává, je dostupné v širokém spektru vzorů a barev a jeho plošná hmotnost 150–280 g/m² je vhodná jak pro přední dekorativní lícový díl, tak pro zadní panel. Nevýhodou je vyšší náchylnost ke mačkání a možné srážení při prvním praní.
Len pro dekorativní polštáře
Lněné tkaniny dodávají polštářům charakteristický přírodní vzhled s mírně nepravidelnou texturou. Len je tuží než bavlna, takže výsledný tvar polštáře si lépe drží hranice, avšak tkanina je méně pružná a při šití tuhých lněných plátien je vhodné používat jehlu odpovídající síly (doporučeno č. 90 nebo 100).
Samet a velur
Tkaniny s vlasem (samet, velur, plyš) jsou pro dekorativní polštáře oblíbenou volbou, protože vizuálně zvyšují dojem luxusu interiéru. Při šití sametových tkanin je nutné dbát na směr vlasu — oba díly musejí být ustřiženy stejným směrem, jinak je šev vizuálně patrný. Sametové polštáře jsou náchylné k tvorbě macešek (pillingové kuličky), zejména v místech styku s textilním povrchem sedacího nábytku.
Typy uzavírání polštářů
Obálkové uzavírání (bez zipu)
Obálkový způsob je nejjednodušší metodou uzavírání, při níž zadní panel tvoří dva překrývající se pruhy látky (zpravidla s přesahem 10–12 cm). Výhoda spočívá v tom, že odpadá nutnost vsazování zipu a výplň je přesto snadno vyjímatelná pro praní. Tato technika je vhodná pro polštáře čtvercového formátu, kde překrytí tvoří přirozenou symetrii.
Technická poznámka: Přesah obálkového uzavírání by měl být minimálně 1/4 délky strany polštáře. Pro polštář 50 × 50 cm tedy minimálně 12–13 cm přesahu na každém dílu. Menší přesah vede k tomu, že v místě překrytí vzniká otvor a výplň je patrná.
Vsazený zip
Zip vsazený do zadní nebo boční strany polštáře zajišťuje pevnější uzavírání a je vhodný pro polštáře obdélníkového tvaru nebo pro materiály s výraznějším vzorem, u nichž je žádoucí přesná poloha vzoru na lícní straně. Skrytý zip (invisib) se vkládá zvláštní patkou a po uzavření je prakticky neviditelný.
Pro práci se zipem je klíčová správná šíře švového přídavku: standardně 1–1,5 cm po stranách a 1,5–2 cm u zipu. Kratší přídavky zvyšují riziko, že zip při namáhání vytrže ze švu.
Prošívaný okraj a francouzský šev
Polštáře s prošívaným okrajem (angl. flange) mají kolem obvodu přidaný lem šíře 3–6 cm, který je zaprošívaný po obvodu. Tento detail zvyšuje vizuální váhu polštáře a je charakteristický pro hotelový a reprezentativní styl. Francouzský šev se používá pro tenké transparentní materiály, kde je nežádoucí, aby byl viditelný záložkový přídavek — oba vrstvy švu jsou uzavřené uvnitř a výsledek je čistý z obou stran.
Výplně a jejich vlastnosti
Pěnová výplň
Pěna (polyuretanová nebo paměťová) je výplní pro sedací polštáře a polštáře, u nichž je žádoucí pevný tvar. Hustota pěny se udává v kg/m³ — pro sedací použití je vhodná hustota 25–40 kg/m³, pro dekorativní polštáře 18–25 kg/m³. Pěna je inertní materiál bez alergenního potenciálu.
Mikrovláknová výplň
Mikrovlákno (polyesterové duté vlákno) je nejrozšířenější výplní dekorativních polštářů. Váží méně než pěna, je pratelné, a díky dutému průřezu vláken dobře drží objem i po opakovaném praní. Výrobci uvádějí plnící hmotnost pro polštář 40 × 40 cm zpravidla 300–450 g.
Peří a péřo-prachové směsi
Peřové výplně jsou nejpřirozenějším materiálem a mají specifické hmatové vlastnosti — polštář po zmačkání spontánně nabírá tvar. Nevýhodou je vyšší cena, nutnost pravidelného protřepávání a nevhodnost pro alergiky na ptačí antigeny. Norma EN 12131 stanovuje standardy pro obsah prachového peří v deklarovaných výplních.
Rozměry a proporce
Standardní čtvercové polštáře na českém trhu se vyrábějí v rozměrech 40 × 40 cm a 50 × 50 cm. Obdélníkové bolstry mívají rozměr 30 × 50 nebo 40 × 60 cm. Při šití na zakázku je vhodné vyjít z rozměrů nábytku: pro třímístné pohovky je vizuálně optimální kombinace tří polštářů 50 × 50 cm nebo pět menších 40 × 40 cm.
Potah se zpravidla šije o 1–2 cm menší než vložka (výplň), aby bylo zajištěno napnutí tkaniny a polštář nevypadal prázdný nebo svraštělý. Příliš malý potah naopak nadměrně namáhá švy a zkracuje životnost výrobku.
Povrchové dekorace
Nejčastějšími technikami povrchové úpravy dekorativních polštářů jsou: prošívání (quilting), aplikace (appliqué), výšivka a tisk. Prošívání přidává další vrstvu tkaniny nebo vatelínu a zpevňuje tvar, ale zvyšuje plošnou hmotnost a znesnadňuje praní. Výšivka zůstává nejdostupnější metodou individualizace — ruční nebo strojová výšivka je prováděna buď na vystřiženém dílu před sesazením polštáře, nebo na hotovém potahu.